Z předmluvy překladatele

Obsah

K druhému vydání Jiránkova překladu „Psychologie inteligence"

Říká se, že pro národ je mrtvý myšlenkový odkaz autora i světo­vého významu, pokud jeho dílo není přeloženo do jazyka tohoto národa. Česká pedagogická a psychologická literatura se v po­sledních letech často odvolává na konstruktivismus a dílo Jeana Piageta, ale český čtenář má zatím spíše příležitost seznámit se s tím, co kde který autor o Piagetově díle ví, říká, jak si ho vy­kládá, než s tím, co sám Piaget myslel, nač se ptal a jak si nale­zené vykládal. Původní Piagetovo myšlení je u nás zastoupeno pouze dvěma tenkými knížkami, právě znovu vydávanou Psy­chologií inteligence a nedávno reprintovanou Psychologií dítěte (Portál, 1997). Obě Piaget psal pro studenty jako repetitorium toho, k čemu dospěl na základě svých výzkumů.

Zdá se, že čtenáře může také mást, když různé slovníky a učebnice vyvolávají dojem snadného zařazení Piagetova myšlen­kového světa mezi názory jiných psychologů. Piaget není psycho­logem mezi psychology, jak to popularizátoři někdy čtenáři suge­rují. Přistoupí-li čtenář s touto představou k Piagetovu dílu, jeví se mu nepřiměřeně těžké. Nepochopí, že v Piagetově díle jde o základnější změnu. Jedná se jak o změnu psychologického pří­stupu k filozofii jako k „moudrosti", kterou rozumný člověk po­třebuje pro koordinaci svých rozličných činností, tak i o změnu fi­lozofického pojetí psychologie jako součásti biologických věd v tom smyslu, že psychologie (konkrétně genetická epistemolo­gie) může poskytnout filozofii záruky a způsoby kontroly toho, co nazýváme „nárůstem poznání". (Piaget, J.: Múdrosť a ilúzie filo­zofie, Pravda, Bratislava 1977, s. 41)

Dílo Jeana Piageta a jeho následovníků změnilo směr brázd, kterými se před ním ubíralo psychologické myšlení.

Problematika kognitivních procesů se - pokud jde o četnost prací - dostala v posledních dvaceti letech ve světové psychologii na bezkonkurenční první místo. Piagetův koncept měl pro pro­buzení tohoto zájmu význam jako teoretický model, ale přede­vším jako přístup ke skutečnosti, který se chce naučit Jak se ze­ptat". Piaget kladl důraz na experimentaci, na ověřování. Svou prací psychology nejen vedl, ale přímo nabádal, vybízel, aby ces­tou konstruktů, tj. hypotetických odhadů, myšlených postupů a rekonstrukcí, věnovali pozornost terénnímu ověřování svých hy­potéz, kontrole důsledků své činnosti ap. Také to je důvod, pro který stojí za to seznámit se s jeho dílem přímo.

Není to zase tak obtížné. Piaget byl přírodovědec, kterému s dostalo v poměrně útlém věku mezi čtrnáctým a šestnáctým ro­kem života toho, v čem pokračoval se svými spolupracovníky dal­ších téměř šedesát let, totiž metodologické průpravy, tj. zájmu

0 terénní výzkum a schopnosti jemného rozlišování kauzálních
vazeb. Dostalo se mu také inspirace prostřednictvím Bergsonova
spisu Vývoj tvořivý. Bergson mu byl velkou motivací, která ho
provázela během celé životní vědecké práce, a také se s ní snažil
vyrovnat. Vliv díla, které s úžasným elánem a vědeckou plodnos­
ti vytvořil, přesáhl psychologii směrem k matematice a logice, ja­
zykovědě i vědám o společnosti.

Tím, kdo k nám Piagetovy myšlenky přinesl, byl doc. dr. Fran­tišek Jiránek. S Piagetovým dílem se seznámil při svých středo­školských studiích ve Francii. Když se po absolvování Filozofické fakulty v Praze rozhodoval, zda se bude věnovat filozofii nebo psychologii, vyhrála to psychologie. Pravděpodobně kvůli Piage-tovi. Ve své práci, v níž se zaměřil na vymezení pedagogické psy­chologie, na jeho dílo trvale navazoval a původním způsobem jej rozvíjel.

Díky jemu Piaget navštívil Prahu a setkal se zde s Janem Pa­točkou. Seznámil se také s výsledky české pedagogickopsycholo-gické školy, které originálně přispěly tehdy (a pravděpodobně

1 dnes) ke světovému rozpracování Piagetových myšlenek. Do­
konce se Piaget s Jiránkem osobně dohodli na zřízení výzkumné

laboratoře, která by se zabývala studiem zákonitostí nárůstu po­znání u dětí.

Rozvíjející se spolupráce mezi českou a ženevskou školou byla násilně přerušena normalizací. Jiránek se stává zakládajícím členem Charty 77 a záhy na to, podobně jako jeho přítel Jan Pa­točka, uštván výslechy umírá.

Jiránek, největší český znalec Piagetova díla a zároveň klasic­ký filolog, byl ideálně vybaven pro překlad Piagetových děl a vy­tvoření odpovídající české terminologie. Piaget a Jiránek si byli v mnohém blízcí jak filozoficky, tak lidsky: nejnápadněji svými sympatiemi, respektem i láskou k dětem.

Vychází-li dnes reedice Jiránkova překladu Piagetova díla, možná je to proto, že si teprve dnes plně uvědomujeme význam samotné knihy i Jiránkova převodu. Snad nové přímé setkání autorem bez dodatečných interpretací pomůže hlubšímu pocho­pení jeho přínosu.

V Praze dne 16. 12. 1998

Doc. dr. Eva Vyskočilová

Z předmluvy překladatele

Z četných spisů Piagetových, mezi nimiž převažují rozsáhlé spe­ciální monografie, se právě psychologie inteligence" nejlépe hodí k tomu, aby otvírala cestu k autentickým informacím o jeho teo­riích a o výsledcích jeho dlouhodobé experimentální práce. Zá­kladní myšlenky, které zde Piaget synteticky vyložil téměř před 20 lety, sice dále zpřesňoval, rozvíjel a výzkumně dokládal, ale v podstatě je nemusel měnit, takže psychologie inteligence" zno­vu vycházela s jeho souhlasem bez oprav, naposledy v r. 1961 v pátém vydání, z něhož je také pořízen tento překlad.

Název knihy by mohl svádět k mylnému očekávání, že se v ní pojednává o rozumových schopnostech. Ve skutečnosti je to prá­ce o myšlení v širší souvislosti s celým poznáváním a o jeho vý­voji u dětí. Piaget záměrně nevolil za nadpis „Psychologie myšle­ní", který by pro nás výstižněji vyjadřoval obsah knihy, a to z to­ho důvodu, že tímto termínem označuje jen jednu z teorií myšlení (německou „denkpsychologii"), s níž polemizuje.

Ústředním pojmem Piagetovy teorie myšlení je činnost, jíž se subjekt vyrovnává se svým prostředím. Vývoj myšlení charakte­rizuje jako postupné přeměny činnosti od její formy senzomoto-rické až k abstraktnímu myšlení. Piagetova koncepce, kterou ny­ní nazývá vztahovou, se rozchází právě v tomto principiálním bo­dě s teorií tvarovou. Proti elementové koncepci behavioristů klade spolu s tvarovými psychology důraz na primát struktury. Oběma nejrozšířenějším psychologickým koncepcím, elementové a tvarové, vytýká jejich poplatnost filozofickému empirismu.

Už těchto několik charakteristických rysů Piagetovy psycholo­gie by samo stačilo upoutat zájem našich psychologů, ale i peda­gogů o její studium. J. Piaget se sice ve své genetické psychologii chtěl omezovat na postižení vývoje dětského myšlení nezávisle na záměrném působení školy, ale přesto jeho dílo je cenným

zdrojem poučení právě pro pedagogickou psychologii a pro peda­gogiku usilující o modernizaci didaktických soustav a o překle­nutí propasti mezi školským učivem a současným stavem vědy. Ve své bohaté experimentální práci shromáždil velké množství psychologických poznatků o vývojových souvislostech a závislos­tech mezi předmětnou činností, představovou činností, konkrét­ním myšlením a myšlením abstraktním v různých vědních ob­lastech. Mnozí z jeho žáků se věnují pedagogické psychologii ne­bo didaktice - uveďme aspoň A. Szemiňskou, profesorku pedagogické psychologie na varšavské univerzitě, B. Inheldero-vou z ženevské univerzity, švýcarské didaktiky C. Gategna, H. Aebliho, H. Fischera. Piaget sám se také aktivně podílí na mezi­národních diskusích o nových východiscích pro vyučování na vše­obecně vzdělávacích školách.

Přinese-li tato kniha prospěšné podněty pro práci naší vědy a školy, bude to také jedním z dokladů o plodnosti celoživotního dí­la J. Piageta.

F.J.

Předmluva autora k prvnímu vydání

Kniha Psychologie inteligence by mohla pojednávat o polovině ce­lé psychologie. Následující stránky načrtávají pouze jedno hle­disko, a to hledisko vytváření „operací", a zařazují je co nejobjek-tivněji mezi hlediska, která byla zastávána jinými autory. Nej­dříve bylo třeba charakterizovat úlohu inteligence vzhledem k obecným přizpůsobovacím pochodům (kap. I), pak analyzovat „psychologii myšlení" a ukázat, že akt inteligence v podstatě zá­leží v „grupování" operací podle určitých, přesně vymezených struktur (kap. II). Chápeme-li inteligenci jako formu rovnováhy, k níž směřují všechny poznávací pochody, budeme se ptát, jaké jsou vztahy mezi ní a vnímáním (kap. III) a zvykem (kap. IV), jak se vyvíjí (kap. V) a jak se socializuje (kap. VI).

Ačkoli na toto téma bylo napsáno mnoho cenných prací, psy­chologická teorie intelektuálních mechanismů je teprve v sa­mých začátcích. Počínáme sotva tušit stupeň přesnosti, kterého by mohla dosáhnout. Snažil jsem se vyjádřit právě tento pocit současného bádání.

Tato nerozsáhlá kniha obsahuje látku přednášek, které jsem konal na Collége de France v době, kdy univerzitní učitelé a stu­denti pociťovali potřebu vyjádřit svou solidaritu proti násilí a svou věrnost trvalým hodnotám. Když píši tyto stránky, nemohu nevzpomenout na přijetí, kterého se mi dostalo od posluchačů, a na osobní styk v této době s mým učitelem P. Janetem, s mými přáteli H. Piéronem, H. Wallonem, P. Guillaumem, G. Bachelar-dem, P. Massonem-Ourselem, M. Maussem a mnoha dalšími, z nichž drahý J. Meyerson se „podílel na hnutí odporu" na jiném místě.

J.P. 13

Předmluva autora k druhému vydání

Protože tato drobná práce byla přijata celkem příznivě, odvažu­jeme se ji znovu vydat beze změn. Přece však se našemu pojetí inteligence často vytýkalo, že se neodvolává ani na nervovou sou­stavu, ani na její zrání během individuálního vývoje. Myslím, že tu jde o nedorozumění. Pojem „asimilace" stejně jako přechod rytmů v regulace a dále ve zvratné operace potřebuje výklad zá­roveň neurologický i psychologický (a logický).

Tento dvojí výklad si nemusí vzájemně odporovat, ale naopak se musí shodovat. Svůj názor na tuto zásadní otázku vyložíme jinde. Neosmělili jsme se ji řešit dříve, než jsme dokončili po­drobné vývojové psychologické výzkumy, jejichž syntézu podává právě tato knížka.

Říjen 1948 J. P.

CAST PRVNI