:



Z předmluvy překladatele




Obsah



 




K druhému vydání Jiránkova překladu Psychologie inteligence"

Říká se, že pro národ je mrtvý myšlenkový odkaz autora i světového významu, pokud jeho dílo není přeloženo do jazyka tohoto národa. Česká pedagogická a psychologická literatura se v posledních letech často odvolává na konstruktivismus a dílo Jeana Piageta, ale český čtenář má zatím spíše příležitost seznámit se s tím, co kde který autor o Piagetově díle ví, říká, jak si ho vykládá, než s tím, co sám Piaget myslel, nač se ptal a jak si nalezené vykládal. Původní Piagetovo myšlení je u nás zastoupeno pouze dvěma tenkými knížkami, právě znovu vydávanou Psychologií inteligence a nedávno reprintovanou Psychologií dítěte (Portál, 1997). Obě Piaget psal pro studenty jako repetitorium toho, k čemu dospěl na základě svých výzkumů.

Zdá se, že čtenáře může také mást, když různé slovníky a učebnice vyvolávají dojem snadného zařazení Piagetova myšlenkového světa mezi názory jiných psychologů. Piaget není psychologem mezi psychology, jak to popularizátoři někdy čtenáři sugerují. Přistoupí-li čtenář s touto představou k Piagetovu dílu, jeví se mu nepřiměřeně těžké. Nepochopí, že v Piagetově díle jde o základnější změnu. Jedná se jak o změnu psychologického přístupu k filozofii jako k moudrosti", kterou rozumný člověk potřebuje pro koordinaci svých rozličných činností, tak i o změnu filozofického pojetí psychologie jako součásti biologických věd v tom smyslu, že psychologie (konkrétně genetická epistemologie) může poskytnout filozofii záruky a způsoby kontroly toho, co nazýváme nárůstem poznání". (Piaget, J.: Múdrosť a ilúzie filozofie, Pravda, Bratislava 1977, s. 41)




Dílo Jeana Piageta a jeho následovníků změnilo směr brázd, kterými se před ním ubíralo psychologické myšlení.

Problematika kognitivních procesů se - pokud jde o četnost prací - dostala v posledních dvaceti letech ve světové psychologii na bezkonkurenční první místo. Piagetův koncept měl pro probuzení tohoto zájmu význam jako teoretický model, ale především jako přístup ke skutečnosti, který se chce naučit Jak se zeptat". Piaget kladl důraz na experimentaci, na ověřování. Svou prací psychology nejen vedl, ale přímo nabádal, vybízel, aby cestou konstruktů, tj. hypotetických odhadů, myšlených postupů a rekonstrukcí, věnovali pozornost terénnímu ověřování svých hypotéz, kontrole důsledků své činnosti ap. Také to je důvod, pro který stojí za to seznámit se s jeho dílem přímo.



Není to zase tak obtížné. Piaget byl přírodovědec, kterému s dostalo v poměrně útlém věku mezi čtrnáctým a šestnáctým rokem života toho, v čem pokračoval se svými spolupracovníky dalších téměř šedesát let, totiž metodologické průpravy, tj. zájmu

0 terénní výzkum a schopnosti jemného rozlišování kauzálních
vazeb. Dostalo se mu také inspirace prostřednictvím Bergsonova
spisu Vývoj tvořivý. Bergson mu byl velkou motivací, která ho
provázela během celé životní vědecké práce, a také se s ní snažil
vyrovnat. Vliv díla, které s úžasným elánem a vědeckou plodnos
ti vytvořil, přesáhl psychologii směrem k matematice a logice, ja
zykovědě i vědám o společnosti.

Tím, kdo k nám Piagetovy myšlenky přinesl, byl doc. dr. František Jiránek. S Piagetovým dílem se seznámil při svých středoškolských studiích ve Francii. Když se po absolvování Filozofické fakulty v Praze rozhodoval, zda se bude věnovat filozofii nebo psychologii, vyhrála to psychologie. Pravděpodobně kvůli Piage-tovi. Ve své práci, v níž se zaměřil na vymezení pedagogické psychologie, na jeho dílo trvale navazoval a původním způsobem jej rozvíjel.

Díky jemu Piaget navštívil Prahu a setkal se zde s Janem Patočkou. Seznámil se také s výsledky české pedagogickopsycholo-gické školy, které originálně přispěly tehdy (a pravděpodobně

1 dnes) ke světovému rozpracování Piagetových myšlenek. Do
konce se Piaget s Jiránkem osobně dohodli na zřízení výzkumné


laboratoře, která by se zabývala studiem zákonitostí nárůstu poznání u dětí.

Rozvíjející se spolupráce mezi českou a ženevskou školou byla násilně přerušena normalizací. Jiránek se stává zakládajícím členem Charty 77 a záhy na to, podobně jako jeho přítel Jan Patočka, uštván výslechy umírá.

Jiránek, největší český znalec Piagetova díla a zároveň klasický filolog, byl ideálně vybaven pro překlad Piagetových děl a vytvoření odpovídající české terminologie. Piaget a Jiránek si byli v mnohém blízcí jak filozoficky, tak lidsky: nejnápadněji svými sympatiemi, respektem i láskou k dětem.

Vychází-li dnes reedice Jiránkova překladu Piagetova díla, možná je to proto, že si teprve dnes plně uvědomujeme význam samotné knihy i Jiránkova převodu. Snad nové přímé setkání autorem bez dodatečných interpretací pomůže hlubšímu pochopení jeho přínosu.

V Praze dne 16. 12. 1998

Doc. dr. Eva Vyskočilová


Z předmluvy překladatele

Z četných spisů Piagetových, mezi nimiž převažují rozsáhlé speciální monografie, se právě psychologie inteligence" nejlépe hodí k tomu, aby otvírala cestu k autentickým informacím o jeho teoriích a o výsledcích jeho dlouhodobé experimentální práce. Základní myšlenky, které zde Piaget synteticky vyložil téměř před 20 lety, sice dále zpřesňoval, rozvíjel a výzkumně dokládal, ale v podstatě je nemusel měnit, takže psychologie inteligence" znovu vycházela s jeho souhlasem bez oprav, naposledy v r. 1961 v pátém vydání, z něhož je také pořízen tento překlad.

Název knihy by mohl svádět k mylnému očekávání, že se v ní pojednává o rozumových schopnostech. Ve skutečnosti je to práce o myšlení v širší souvislosti s celým poznáváním a o jeho vývoji u dětí. Piaget záměrně nevolil za nadpis Psychologie myšlení", který by pro nás výstižněji vyjadřoval obsah knihy, a to z toho důvodu, že tímto termínem označuje jen jednu z teorií myšlení (německou denkpsychologii"), s níž polemizuje.

Ústředním pojmem Piagetovy teorie myšlení je činnost, jíž se subjekt vyrovnává se svým prostředím. Vývoj myšlení charakterizuje jako postupné přeměny činnosti od její formy senzomoto-rické až k abstraktnímu myšlení. Piagetova koncepce, kterou nyní nazývá vztahovou, se rozchází právě v tomto principiálním bodě s teorií tvarovou. Proti elementové koncepci behavioristů klade spolu s tvarovými psychology důraz na primát struktury. Oběma nejrozšířenějším psychologickým koncepcím, elementové a tvarové, vytýká jejich poplatnost filozofickému empirismu.

Už těchto několik charakteristických rysů Piagetovy psychologie by samo stačilo upoutat zájem našich psychologů, ale i pedagogů o její studium. J. Piaget se sice ve své genetické psychologii chtěl omezovat na postižení vývoje dětského myšlení nezávisle na záměrném působení školy, ale přesto jeho dílo je cenným


zdrojem poučení právě pro pedagogickou psychologii a pro pedagogiku usilující o modernizaci didaktických soustav a o překlenutí propasti mezi školským učivem a současným stavem vědy. Ve své bohaté experimentální práci shromáždil velké množství psychologických poznatků o vývojových souvislostech a závislostech mezi předmětnou činností, představovou činností, konkrétním myšlením a myšlením abstraktním v různých vědních oblastech. Mnozí z jeho žáků se věnují pedagogické psychologii nebo didaktice - uveďme aspoň A. Szemiňskou, profesorku pedagogické psychologie na varšavské univerzitě, B. Inheldero-vou z ženevské univerzity, švýcarské didaktiky C. Gategna, H. Aebliho, H. Fischera. Piaget sám se také aktivně podílí na mezinárodních diskusích o nových východiscích pro vyučování na všeobecně vzdělávacích školách.

Přinese-li tato kniha prospěšné podněty pro práci naší vědy a školy, bude to také jedním z dokladů o plodnosti celoživotního díla J. Piageta.

F.J.


Předmluva autora k prvnímu vydání

Kniha Psychologie inteligence by mohla pojednávat o polovině celé psychologie. Následující stránky načrtávají pouze jedno hledisko, a to hledisko vytváření operací", a zařazují je co nejobjek-tivněji mezi hlediska, která byla zastávána jinými autory. Nejdříve bylo třeba charakterizovat úlohu inteligence vzhledem k obecným přizpůsobovacím pochodům (kap. I), pak analyzovat psychologii myšlení" a ukázat, že akt inteligence v podstatě záleží v grupování" operací podle určitých, přesně vymezených struktur (kap. II). Chápeme-li inteligenci jako formu rovnováhy, k níž směřují všechny poznávací pochody, budeme se ptát, jaké jsou vztahy mezi ní a vnímáním (kap. III) a zvykem (kap. IV), jak se vyvíjí (kap. V) a jak se socializuje (kap. VI).

Ačkoli na toto téma bylo napsáno mnoho cenných prací, psychologická teorie intelektuálních mechanismů je teprve v samých začátcích. Počínáme sotva tušit stupeň přesnosti, kterého by mohla dosáhnout. Snažil jsem se vyjádřit právě tento pocit současného bádání.

Tato nerozsáhlá kniha obsahuje látku přednášek, které jsem konal na Collége de France v době, kdy univerzitní učitelé a studenti pociťovali potřebu vyjádřit svou solidaritu proti násilí a svou věrnost trvalým hodnotám. Když píši tyto stránky, nemohu nevzpomenout na přijetí, kterého se mi dostalo od posluchačů, a na osobní styk v této době s mým učitelem P. Janetem, s mými přáteli H. Piéronem, H. Wallonem, P. Guillaumem, G. Bachelar-dem, P. Massonem-Ourselem, M. Maussem a mnoha dalšími, z nichž drahý J. Meyerson se podílel na hnutí odporu" na jiném místě.

J.P. 13


Předmluva autora k druhému vydání

Protože tato drobná práce byla přijata celkem příznivě, odvažujeme se ji znovu vydat beze změn. Přece však se našemu pojetí inteligence často vytýkalo, že se neodvolává ani na nervovou soustavu, ani na její zrání během individuálního vývoje. Myslím, že tu jde o nedorozumění. Pojem asimilace" stejně jako přechod rytmů v regulace a dále ve zvratné operace potřebuje výklad zároveň neurologický i psychologický (a logický).

Tento dvojí výklad si nemusí vzájemně odporovat, ale naopak se musí shodovat. Svůj názor na tuto zásadní otázku vyložíme jinde. Neosmělili jsme se ji řešit dříve, než jsme dokončili podrobné vývojové psychologické výzkumy, jejichž syntézu podává právě tato knížka.

Říjen 1948 J. P.


CAST PRVNI


: 2015-09-13; : 7;





lektsii.com - . - 2014-2021 . (0.012 .)