:



Inteligence 1




:
  1. ACKNOWLEDGMENTS 1
  2. ACKNOWLEDGMENTS 10
  3. ACKNOWLEDGMENTS 11
  4. ACKNOWLEDGMENTS 12
  5. ACKNOWLEDGMENTS 13
  6. ACKNOWLEDGMENTS 14
  7. ACKNOWLEDGMENTS 15
  8. ACKNOWLEDGMENTS 16
  9. ACKNOWLEDGMENTS 2
  10. ACKNOWLEDGMENTS 3

a senzomotorické

Funkce



KAPITOLA III

Inteligence a vnímání

Vnímání je poznávání předmětů nebo jejich pohybů na základě přímého styku, k němuž dochází v daném okamžiku. Naproti tomu myšlení je poznání, k němuž dochází, když zasahují okliky a zvětšují se prostorově časové vzdálenosti mezi subjektem a objekty. Intelektuální struktury, hlavně operační grupování, která charakterizují konečnou rovnováhu vývoje inteligence, by tak mohly existovat vcelku nebo zčásti od začátku v podobě organizací společných pro vnímání a myšlení. To je jmenovitě ústřední myšlenka tvarové teorie", která sice nezná pojem zvratného grupování, ale popsala zákony celostní strukturace, jimiž se podle ní řídí současně jak vnímání, motorika a elementární funkce, tak samo usuzování a zvláště sylogismus (Wertheimer). Musíme tedy vyjít od vjemových struktur a zkoumat, zda se z nich nedá odvodit výklad celého myšlení, včetně grupování jako takových.

Historický přehled

Ve všech dobách jedni psychologové obhajovali a druzí odmítali předpoklad, že mezi vnímáním a inteligencí existuje těsná souvislost. Budeme se zde zmiňovat jen o autorech experimentálních výzkumů, nikoli o nespočetných filozofech, kteří jen uvažovali" o tomto tématu. Vyložíme stanovisko experimentátorů, kteří chtěli vysvětlit vnímání z působení inteligence, i těch, kteří se snaží vyvodit inteligenci z vnímání.



Helmholtz bezpochyby první položil v moderní podobě otázku souvislostí mezi vjemovými a operačními strukturami. Je známo, že zrakové vnímání může docházet k určitým konstantám", které vyvolávaly a stále vyvolávají řadu výzkumů. Velikost je na


 


dálku vnímána téměř správně, i když obraz na sítnici je značně menší a třebaže také perspektiva působí zmenšení vnímaného předmětu. Tvar poznáváme, ačkoli je na sítnici obrácen. Barvu rozpoznáváme v plném světle i ve stínu, atd. Helmholtz se pokoušel vyložit vjemové konstanty zásahem podvědomého usuzování", které podle něho koriguje bezprostřední počitek a přitom se opírá o získané vědomosti. Když si připomeneme, jak Helmholtz se intenzivně zajímal o vytváření pojmu prostoru, představíme si, že tato hypotéza musila mít určitý význam v jeho myšlení. Cassirer (když sám se tou myšlenkou zabýval ze své strany) vyslovil předpoklad, že velký fyziolog, fyzik a geometr hleděl vysvětlit vjemové konstanty zásahem jakési geometrické grupy", vlastní podvědomé inteligenci působící ve vnímání. Pro konfrontaci intelektuálních a vjemových mechanismů, kterou zde provádíme, je to velmi zajímavé stanovisko. Vjemové konstanty" na senzomotorické úrovni se opravdu dají srovnávat s různými pojmy zachování", které vyznačují první výboje inteligence (zachování celků, látky, váhy, objemu atd. přes zjevné deformace). Zachování v těchto významech je vždy působeno grupováním" nebo grupou" operací, a proto kdyby se zrakové konstanty daly přičítat podvědomému usuzování v podobě grupy", mezi vnímáním a inteligencí by byla přímá strukturální souvislost.



Už Hering však odpověděl Helmholtzovi, že zásahem intelektuálního poznání se vjem nemění. Prožíváme zřejmě stejný klam zrakový nebo klam váhy atd., když známe objektivní hodnoty vnímaných dat. Hering z toho tedy vyvozoval, že uvažování vůbec nezasahuje do vnímání a že konstanty" jsou působeny ryze fyziologickými regulacemi.

Helmholtz i Hering věřili v existenci počitků předcházejících před vjemy a představovali si vjemovou konstantu" jako opravu, kterou na počitcích provádí inteligence (podle Helmholtze) nebo nervové mechanismy (podle Heringa). Problém byl nastolen znovu, když von Ehrenfels objevil v r. 1891 celostní vjemové kvality (Gestaltqualitáten), jako je např. kvalita melodie, kterou rozpoznáváme, i když se transpozicí změní všechny tóny (a kdy žádný elementární počitek nemůže zůstat stejný). Z tohoto objevu vyšly dvě školy, z nichž jedna navazovala na Helmholtze v tom, že se



dovolávala inteligence, a druhá na Heringa, když popírala vliv inteligence. Štýrskohradecká škola" (Meinong, Benussi atd.) věří dále v počitky, a tak vysvětluje celostní kvality" jako výsledek syntézy. Protože celostní kvalita je schopna přenosu, je považována za dílo inteligence jako takové. Meinong šel tak daleko, že z tohoto výkladu vytvořil celou teorii myšlení založenou na pojmu totality (podle něho kolektivní předměty" zajišťují spojení mezi vjemovou a pojmovou oblastí). Naproti tomu berlínská škola", která stojí u kolébky tvarové psychologie", zaujala opačné stanovisko. Pro ni už neexistují počitky jako elementy před vjemy nebo nezávislé na vjemech (jsou to strukturované", nikoli strukturující" obsahy). Celostní tvar, jehož pojem je zobecněn na celé vnímání, není už považován za výsledek syntézy, ale za primární skutečnost, vytvořenou v podvědomí a povahy stejně fyziologické jako psychologické. Tyto tvary" (Gestalt) se dokonce vyskytují na všech úrovních duševní hierarchie a podle berlínské školy lze očekávat, že inteligenci vysvětlíme z vjemových struktur, místo abychom nechávali usuzování nepochopitelným způsobem zasahovat do vlastního vnímání.

Během dalšího zkoumání stoupenci školy zvané Gestaltkreis" (von Weizsacker, Auersperg aj.) se pokusili rozšířit pojem celostní struktury a od začátku zahrnout do něho vnímání a pohyb, které podle jejich názoru spolu nutně souvisí. Vnímání by z tohoto hlediska předpokládalo zásah motorických anticipací a rekonstrukcí, které sice inteligenci neimplikují, ale přece jen ohlašují. Tento směr můžeme pokládat za obnovu helmholtzovské tradice, zatímco jiné současné práce se inspirují u Heringa a vnímání vykládají ryze fyziologicky (Piéron aj.).

Tvarová teorie a její výklad inteligence

0 stanovisku tvarové psychologie se musíme zmínit zvlášť nejen
proto, že tato škola znovu předložila velký počet problémů, ale
hlavně proto, že podala úplnou teorii inteligence, která zůstane

1 pro její odpůrce vzorem psychologického důsledného výkladu.

Ústřední myšlenkou tvarové teorie je předpoklad, že duševní soustavy nikdy nejsou vytvářeny syntézou nebo asociací elemen-


tů, daných izolovaně před jejich spojením, ale že to vždy jsou totality, organizované od počátku v celostním tvaru" nebo v celostní struktuře. Tak vjem není syntézou předchozích počitků. Na všech úrovních je řízen polem", jehož elementy spolu navzájem souvisí už proto, že jsou vnímány společně. Např. jeden černý bod na velkém archu papíru nemůže být vnímán jako izolovaný element, i když je tam zcela sám, protože se odděluje jako figura" od pozadí", tvořeného papírem, a vztah figura - pozadí předpokládá organizaci celého zrakového pole. Důkaz spočívá dále v tom, že v krajním případě bychom mohli vnímat arch jako předmět (figuru") a černý bod jako otvor, tj. jako jedinou viditelnou část pozadí". Proč dáváme v tomto případě přednost prvnímu způsobu vnímání? Proč, vidíme-li místo jednoho bodu tři nebo čtyři dostatečně blízko sebe, nemůžeme zabránit, abychom je nespojovali ve virtuální tvary trojúhelníků nebo čtyřúhelníků? Je tomu tak proto, že elementy vnímané v témže poli jsou bezprostředně spojeny v celostní struktury, podléhající přesným zákonům organizace".

Tyto zákony, které řídí všechny souvislosti v daném poli, jsou podle gestaltistické" hypotézy zákony rovnováhy, které řídí nervové procesy vyvolané psychickým stykem s vnějšími předměty a také samotnými předměty, spojené v celostní obvod zahrnující současně organismus i jeho blízké okolí. Z tohoto hlediska vjemové (motorické aj.) pole se dá přirovnávat k silovému poli (elektromagnetickému atd.) a podléhá také analogickým principům minima, nejmenší akce atd. Máme-li před sebou množství elementů, vtiskujeme jim celostní tvar, který není libovolným tvarem, ale tvarem, který nejjednodušším možným způsobem vyjadřuje strukturu pole. Vnímaný tvar je tedy determinován pravidly jednoduchosti, pravidelnosti, blízkosti, symetrie atd. Odtud plyne základní zákon (tzv. zákon pregnantnosti"): tvar, který se vnucuje, je ze všech možných tvarů vždy nejlepší", tj. nejvyrovnanější. Kromě toho dobrý tvar" je vždy možno transponovat" jako melodii, v níž měníme všechny tóny. Tato transpozice, která dokazuje nezávislost celku na částech, se však také dá vyložit zákony rovnováhy. Vztahy mezi novými elementy jsou stejné, jako byly mezi dřívějšími elementy, a proto vzniká stejný celostní


tvar nikoli na základě srovnávání, nýbrž opětovným vytvořením rovnováhy asi tak, jako v kanálu, kde se otevře zdymadlo, vodní hladina nabývá opět horizontálního tvaru, ale na jiné úrovni. Charakteristika těchto dobrých tvarů" a studium transpozic" podnítilo řadu velmi zajímavých experimentálních prací, které však není třeba podrobně zde rozvádět.

Naopak pečlivě si musíme všimnout teze pro tvarovou teorii podstatné, že zákony organizace" jsou nezávislé na vývoji a v důsledku toho jsou stejné na všech vývojových stupních. Toto tvrzení je samozřejmé, když se omezí na funkcionální organizaci nebo na synchronickou" rovnováhu chování, neboť ta je nezbytná na všech úrovních a z ní také pochází funkcionální souvislost, jak jsme již zdůraznili. Obyčejně se však proti takové neměnné funkci stavějí struktury následující po sobě; ty jsou chápány z hlediska diachronického" a mění se od jednoho vývojového stupně k druhému. Pro Gestalt" je právě příznačné, že spojuje v jediný celek funkci a strukturu pod názvem organizace" a že její zákony považuje za neměnné. Proto tvaroví psychologové nahromadili pozoruhodné množství materiálu a snažili se ukázat, že vjemové struktury jsou stejné u malého dítěte, u dospělého člověka a vůbec u obratlovců všech kategorií. Podle nich jediný rozdíl mezi dítětem a dospělým záleží v relativní důležitosti některých společných faktorů organizace, např. blízkosti, ale soubor faktorů zůstává stejný a struktury, které z nich vyplývají, podléhají stejným zákonům.

Tvaroví psychologové také soustavně řešili známý problém vjemových konstant. Všimneme si zvláště dvou momentů v jejich postupu. Předně, podle nich konstanta, např. velikosti, neopravuje počáteční zkreslený počitek, spojený s vymezeným obrazem na sítnici, protože izolovaný počáteční počitek neexistuje a obraz na sítnici je pouze obyčejný článek v řetězu, jehož celkový obvod spojuje předměty s mozkem prostřednictvím příslušných nervových procesů. Při hloubkovém vidění získává předmět svou skutečnou velikost bezprostředně a přímo, prostě na základě zákonů organizace, které působí, že tato struktura je ze všech nejlepší. Za druhé, podle tvarových psychologů se vjemové konstanty nezískávají učením, ale jsou dány v hotové podobě na všech vývojo-


 


vých úrovních, u zvířete a u kojence stejně jako u dospělého člověka. Zjevné výjimky, zjištěné experimentálně, se vysvětlují tím, že vjemové pole" není vždycky dostatečně strukturované a že nejlepší konstanta se vyskytuje tam, kde zkoumaný jev je součástí celostní konfigurace", jako je např. sled seřazených předmětů.

Pokud jde o inteligenci, byl z tohoto hlediska podán pozoruhodně jednoduchý její výklad, který by mohl - kdyby byl pravdivý - téměř přímo spojit vyšší struktury (a zejména operační grupování", jak jsme je popsali) s nejelementárnějšími formami" senzomotorickými a dokonce vjemovými. Všimneme si zvláště tří způsobů, jak byla tvarová teorie aplikována při studiu inteligence, a to Koehlerem (inteligence senzomotorická), Wertheimerem (struktura sylogismu) a Dunckerem (akt inteligence vůbec).

Podle Koehlera se objevuje inteligence, když se vnímání přímo neprodlužuje v pohyby, kterými by se dalo dosáhnout cíle. Šimpanz v kleci se snaží dosáhnout na ovoce visící mimo dosah jeho ruky. K tomu potřebuje nástroj. Podle toho, jak bude nástroj užívat, lze definovat složitost inteligentní činnosti. V čem záleží tato činnost? Jestliže se opici dá k dispozici hůl a umístí se kdekoli, hůl je vnímána jako indiferentní předmět. Když ji položíme rovnoběžně k paži šimpanze, ihned ji vidí jako možné prodloužení své ruky. Hůl, která byla do té chvíle neutrální, nabyla tak významu, protože byla začleněna do celostní struktury. Pole se tedy restrukturovalo" a právě těmito náhlými restrukturacemi se podle Koehlera vyznačuje akt inteligence. Přechod od horší k lepší struktuře je podstatou porozumění, které je prostým pokračováním vnímání, i když zprostředkovaným a nepřímým.

Stejný princip vysvětlování najdeme u Wertheimera v jeho gestaltistickém" výkladu sylogismu. Vyšší premisa je forma" podobná vjemové struktuře. Všichni lidé" je tak souborem, který si představujeme uprostřed souboru smrtelných bytostí". Podobně tomu je s nižší premisou: Sokrates" je jedinec uprostřed kruhu lidí". Operace, kterou se vyvodí z těchto premis závěr, tedy Sokrates je smrtelný", je prostě restrukturací celku, k níž dojde tím, že zmizí prostřední kruh (lidé), když se jeho obsah zasadí do velkého kruhu (smrtelné bytosti). Usuzování je tedy no-



vou centrací". Sokrates" je jakoby vyňat ze středu třídy lidí" a zasazen do středu třídy smrtelných bytostí. Sylogismus tedy podléhá bez omezení obecné organizaci struktur. V tom se podobá restrukturacím typickým pro praktickou inteligenci Koehlera, ale probíhá v mysli, ne v činnosti.

Duncker zkoumá souvislost mezi takovýmto náhlým pochopením (Einsicht neboli inteligentní restrukturací) a zkušeností, aby zasadil poslední ránu asocianistickému empirismu, s nímž se pojem Gestalt principiálně rozchází. Za tím účelem analyzuje různé problémy inteligence a všude zjišťuje, že v uvažování zkušenost má jen vedlejší význam. Zkušenost má v myšlení smysl jen ve spojení s aktuální organizací. Aktuální organizace, tj. struktury daného pole, determinuje využití minulých zkušeností, ať už tím, zeje činí zbytečnými, nebo tím, že určuje vyvolání a použití vzpomínek. Usuzování je tak bojem, který si kuje vlastní zbraně". Všechno se v něm dá vyložit zákony organizace, které jsou nezávislé na minulosti jedince a které zabezpečují bytostnou jednotu struktur na každé úrovni, od elementárních vjemových tvarů až k tvarům nejvyššího myšlení.

Kritika tvarové teorie

Nelze popírat, že popisy, které provedla tvarová psychologie, jsou zcela správné. Povaha totality", kterou se vyznačují duševní struktury jak vjemové, tak rozumové, existence a zákony dobrého tvaru", redukce strukturálních přeměn na formy rovnováhy atd. jsou ospravedlněny četnými experimentálními pracemi, takže tyto pojmy získaly domovské právo v celé současné psychologii. Zvlášť oprávněný je způsob analýzy, který záleží v důsledném vyjadřování faktů pojmy celostního pole", protože redukce na atomistické elementy vždy porušuje jednotu skutečnosti.

Jestliže však zákony organizace" nejsou odvozeny jen z psychologie a biologie, ale zcela obecných fyzikálních forem"" - a to

1( Fyzikální formy" mají podle Koehlera stejné postavení vzhledem k duševním strukturám, jako mají věčné ideje u Russella vzhledem k pojmům nebo apriorní rámce vzhledem k živé logice.


je nutno si dobře uvědomovat - pak jazyk totalit je pouze způsob popisu a pro existenci celostních struktur se musí hledat výklad, který vůbec není dán ve faktu samotné totality. To jsme uznali pro naše vlastní grupování" a musíme to rovněž připustit pro elementární tvary" nebo struktury.

Všeobecné a dokonce fyzikální" existence zákonů organizace" zahrnuje přinejmenším - a teoretikové v tvarové psychologii to sami tvrdí - jejich neměnnost během duševního vývoje. Základní otázkou pro ortodoxní tvarovou teorii (budeme se zde zabývat jen touto ortodoxní školou, ale musíme upozornit, že jistý počet rozvážnějších přívrženců tvarové psychologie, např. Gelb a Goldstein, odmítl hypotézu fyzikálních forem") je tedy otázka trvalosti určitých podstatných forem organizace, zvláště vjemových konstant, během duševního vývoje.

V tomto základním bodě můžeme snad tvrdit, že za daného stavu našeho vědění skutečnosti stojí proti takovéto tezi. Nechceme tu jít do podrobností, ale musíme uvést, aniž bychom opouštěli oblast dětské psychologie a konstanty velikostí, těchto několik poznámek:

1. H. Frank x)se domníval, že zjistil konstantu velikosti u dětí
ve věku 11 měsíců. Technika jeho pokusů však byla kritizována
(Beyrl), ale i kdyby zjištěný fakt byl zhruba správný, vil měsí
cích senzomotorická inteligence je už značně vyspělá. E. Bruns
wick a Cruikshank zjistili postupný vývoj této konstanty během
prvních šesti měsíců.

2. S Lambercierem jsme provedli na dětech od 5 do 7 let ně
které pokusy, v nichž byly srovnávány (ve dvojicích) výšky vní
mané do hloubky, a z nich jsme mohli osvětlit faktor, k němuž
experimentátoři nepřihlíželi. V každém věku se vyskytuje sou
stavná chyba měřítka", tj. element zvolený za měřítko je nad
hodnocován v poměru k měřeným veličinám právě proto, že se
jím provádí měření, a to ať je umístěn v hloubce, nebo vpředu.
Tato soustavná chyba pokusné osoby spojená s odhadováním do
hloubky může působit zjevnou (a klamnou) konstantu. Když
jsme odečtli chybu měřítka", naše pokusné osoby ve věku od 5

D Psychologische Forschung, VII, 1926, s. 137-154.


do 7 let v průměru značně podceňovaly velikosti do hloubky, kdežto dospělí lidé v průměru dospívají k superkonstantě".1)

3. Burzlaff,2' který rovněž zjistil věkové změny při srovnávání
dvojic, se domníval, že lze podržet gestaltistickou" hypotézu
o konstantnosti velikosti v případě, kdy srovnávané elementy
jsou zahrnuty do celostní konfigurace", a hlavně když jsou seřa
zeny. Na naši žádost se Lambercier v přesných pokusech znovu
zabýval touto otázkou srovnávání řad v hloubkovém vidění3) a
mohl ukázat, že konstanta relativně nezávislá na věku existuje
jen v jediném případě (v tom, který zkoumal právě Burzlaff), kdy
měřítko je rovné prostřednímu ze srovnávaných elementů. Jest
liže naproti tomu zvolíme měřítko znatelně větší nebo menší, po
zorujeme soustavné poruchy. Nyní je zřejmé, že konstanta střed
ního členu je působena jinými příčinami než konstanta hloubko
vá. Výjimečná poloha uprostřed zajišťuje jeho neměnnost
(střední člen je podceňován vzhledem ke všem členům pod sebou,
a z toho vyplývá jeho stálost). Když byly změřeny všechny ostat
ní členy, i zde se ukázalo, že u dítěte neexistuje specifická hloub
ková konstanta, ale s věkem lze pozorovat pozoruhodný vzrůst
regulací, které k ní směřují.


: 2015-09-13; : 7;





lektsii.com - . - 2014-2021 . (0.013 .)