Inteligence 1 страница

a senzomotorické

Funkce

KAPITOLA III

Inteligence a vnímání

Vnímání je poznávání předmětů nebo jejich pohybů na základě přímého styku, k němuž dochází v daném okamžiku. Naproti to­mu myšlení je poznání, k němuž dochází, když zasahují okliky a zvětšují se prostorově časové vzdálenosti mezi subjektem a ob­jekty. Intelektuální struktury, hlavně operační grupování, která charakterizují konečnou rovnováhu vývoje inteligence, by tak mohly existovat vcelku nebo zčásti od začátku v podobě organi­zací společných pro vnímání a myšlení. To je jmenovitě ústřední myšlenka „tvarové teorie", která sice nezná pojem zvratného grupování, ale popsala zákony celostní strukturace, jimiž se po­dle ní řídí současně jak vnímání, motorika a elementární funkce, tak samo usuzování a zvláště sylogismus (Wertheimer). Musíme tedy vyjít od vjemových struktur a zkoumat, zda se z nich nedá odvodit výklad celého myšlení, včetně grupování jako takových.

Historický přehled

Ve všech dobách jedni psychologové obhajovali a druzí odmítali předpoklad, že mezi vnímáním a inteligencí existuje těsná sou­vislost. Budeme se zde zmiňovat jen o autorech experimentál­ních výzkumů, nikoli o nespočetných filozofech, kteří jen „uvažo­vali" o tomto tématu. Vyložíme stanovisko experimentátorů, kte­ří chtěli vysvětlit vnímání z působení inteligence, i těch, kteří se snaží vyvodit inteligenci z vnímání.

Helmholtz bezpochyby první položil v moderní podobě otázku souvislostí mezi vjemovými a operačními strukturami. Je zná­mo, že zrakové vnímání může docházet k určitým „konstantám", které vyvolávaly a stále vyvolávají řadu výzkumů. Velikost je na

dálku vnímána téměř správně, i když obraz na sítnici je značně menší a třebaže také perspektiva působí zmenšení vnímaného předmětu. Tvar poznáváme, ačkoli je na sítnici obrácen. Barvu rozpoznáváme v plném světle i ve stínu, atd. Helmholtz se po­koušel vyložit vjemové konstanty zásahem „podvědomého usuzo­vání", které podle něho koriguje bezprostřední počitek a přitom se opírá o získané vědomosti. Když si připomeneme, jak Helm­holtz se intenzivně zajímal o vytváření pojmu prostoru, předsta­víme si, že tato hypotéza musila mít určitý význam v jeho myš­lení. Cassirer (když sám se tou myšlenkou zabýval ze své strany) vyslovil předpoklad, že velký fyziolog, fyzik a geometr hleděl vy­světlit vjemové konstanty zásahem jakési geometrické „grupy", vlastní podvědomé inteligenci působící ve vnímání. Pro konfron­taci intelektuálních a vjemových mechanismů, kterou zde prová­díme, je to velmi zajímavé stanovisko. Vjemové „konstanty" na senzomotorické úrovni se opravdu dají srovnávat s různými po­jmy „zachování", které vyznačují první výboje inteligence (zacho­vání celků, látky, váhy, objemu atd. přes zjevné deformace). Za­chování v těchto významech je vždy působeno „grupováním" ne­bo „grupou" operací, a proto kdyby se zrakové konstanty daly přičítat podvědomému usuzování v podobě „grupy", mezi vnímá­ním a inteligencí by byla přímá strukturální souvislost.

Už Hering však odpověděl Helmholtzovi, že zásahem intelek­tuálního poznání se vjem nemění. Prožíváme zřejmě stejný klam zrakový nebo klam váhy atd., když známe objektivní hodnoty vnímaných dat. Hering z toho tedy vyvozoval, že uvažování vů­bec nezasahuje do vnímání a že „konstanty" jsou působeny ryze fyziologickými regulacemi.

Helmholtz i Hering věřili v existenci počitků předcházejících před vjemy a představovali si vjemovou „konstantu" jako opravu, kterou na počitcích provádí inteligence (podle Helmholtze) nebo nervové mechanismy (podle Heringa). Problém byl nastolen zno­vu, když von Ehrenfels objevil v r. 1891 celostní vjemové kvality (Gestaltqualitáten), jako je např. kvalita melodie, kterou rozpo­znáváme, i když se transpozicí změní všechny tóny (a kdy žádný elementární počitek nemůže zůstat stejný). Z tohoto objevu vyšly dvě školy, z nichž jedna navazovala na Helmholtze v tom, že se

dovolávala inteligence, a druhá na Heringa, když popírala vliv inteligence. „Štýrskohradecká škola" (Meinong, Benussi atd.) vě­ří dále v počitky, a tak vysvětluje „celostní kvality" jako výsledek syntézy. Protože celostní kvalita je schopna přenosu, je považo­vána za dílo inteligence jako takové. Meinong šel tak daleko, že z tohoto výkladu vytvořil celou teorii myšlení založenou na po­jmu totality (podle něho „kolektivní předměty" zajišťují spojení mezi vjemovou a pojmovou oblastí). Naproti tomu „berlínská ško­la", která stojí u kolébky „tvarové psychologie", zaujala opačné stanovisko. Pro ni už neexistují počitky jako elementy před vje­my nebo nezávislé na vjemech (jsou to „strukturované", nikoli „strukturující" obsahy). Celostní tvar, jehož pojem je zobecněn na celé vnímání, není už považován za výsledek syntézy, ale za primární skutečnost, vytvořenou v podvědomí a povahy stejně fyziologické jako psychologické. Tyto „tvary" (Gestalt) se dokonce vyskytují na všech úrovních duševní hierarchie a podle berlínské školy lze očekávat, že inteligenci vysvětlíme z vjemových struk­tur, místo abychom nechávali usuzování nepochopitelným způso­bem zasahovat do vlastního vnímání.

Během dalšího zkoumání stoupenci školy zvané „Gestaltkreis" (von Weizsacker, Auersperg aj.) se pokusili rozšířit pojem celost­ní struktury a od začátku zahrnout do něho vnímání a pohyb, které podle jejich názoru spolu nutně souvisí. Vnímání by z to­hoto hlediska předpokládalo zásah motorických anticipací a re­konstrukcí, které sice inteligenci neimplikují, ale přece jen ohla­šují. Tento směr můžeme pokládat za obnovu helmholtzovské tradice, zatímco jiné současné práce se inspirují u Heringa a vní­mání vykládají ryze fyziologicky (Piéron aj.).

Tvarová teorie a její výklad inteligence

0 stanovisku tvarové psychologie se musíme zmínit zvlášť nejen
proto, že tato škola znovu předložila velký počet problémů, ale
hlavně proto, že podala úplnou teorii inteligence, která zůstane

1 pro její odpůrce vzorem psychologického důsledného výkladu.

Ústřední myšlenkou tvarové teorie je předpoklad, že duševní soustavy nikdy nejsou vytvářeny syntézou nebo asociací elemen-

tů, daných izolovaně před jejich spojením, ale že to vždy jsou to­tality, organizované od počátku v celostním „tvaru" nebo v ce­lostní struktuře. Tak vjem není syntézou předchozích počitků. Na všech úrovních je řízen „polem", jehož elementy spolu navzá­jem souvisí už proto, že jsou vnímány společně. Např. jeden čer­ný bod na velkém archu papíru nemůže být vnímán jako izolova­ný element, i když je tam zcela sám, protože se odděluje jako „fi­gura" od „pozadí", tvořeného papírem, a vztah figura - pozadí předpokládá organizaci celého zrakového pole. Důkaz spočívá dále v tom, že v krajním případě bychom mohli vnímat arch jako předmět („figuru") a černý bod jako otvor, tj. jako jedinou viditel­nou část „pozadí". Proč dáváme v tomto případě přednost první­mu způsobu vnímání? Proč, vidíme-li místo jednoho bodu tři ne­bo čtyři dostatečně blízko sebe, nemůžeme zabránit, abychom je nespojovali ve virtuální tvary trojúhelníků nebo čtyřúhelníků? Je tomu tak proto, že elementy vnímané v témže poli jsou bez­prostředně spojeny v celostní struktury, podléhající přesným „zá­konům organizace".

Tyto zákony, které řídí všechny souvislosti v daném poli, jsou podle „gestaltistické" hypotézy zákony rovnováhy, které řídí ner­vové procesy vyvolané psychickým stykem s vnějšími předměty a také samotnými předměty, spojené v celostní obvod zahrnující současně organismus i jeho blízké okolí. Z tohoto hlediska vje­mové (motorické aj.) pole se dá přirovnávat k silovému poli (elek­tromagnetickému atd.) a podléhá také analogickým principům minima, nejmenší akce atd. Máme-li před sebou množství ele­mentů, vtiskujeme jim celostní tvar, který není libovolným tva­rem, ale tvarem, který nejjednodušším možným způsobem vy­jadřuje strukturu pole. Vnímaný tvar je tedy determinován pra­vidly jednoduchosti, pravidelnosti, blízkosti, symetrie atd. Odtud plyne základní zákon (tzv. zákon „pregnantnosti"): tvar, který se vnucuje, je ze všech možných tvarů vždy „nejlepší", tj. nejvyrov­nanější. Kromě toho „dobrý tvar" je vždy možno „transponovat" jako melodii, v níž měníme všechny tóny. Tato transpozice, kte­rá dokazuje nezávislost celku na částech, se však také dá vyložit zákony rovnováhy. Vztahy mezi novými elementy jsou stejné, ja­ko byly mezi dřívějšími elementy, a proto vzniká stejný celostní

tvar nikoli na základě srovnávání, nýbrž opětovným vytvořením rovnováhy asi tak, jako v kanálu, kde se otevře zdymadlo, vodní hladina nabývá opět horizontálního tvaru, ale na jiné úrovni. Charakteristika těchto „dobrých tvarů" a studium „transpozic" podnítilo řadu velmi zajímavých experimentálních prací, které však není třeba podrobně zde rozvádět.

Naopak pečlivě si musíme všimnout teze pro tvarovou teorii podstatné, že „zákony organizace" jsou nezávislé na vývoji a v důsledku toho jsou stejné na všech vývojových stupních. Toto tvrzení je samozřejmé, když se omezí na funkcionální organizaci nebo na „synchronickou" rovnováhu chování, neboť ta je nezbyt­ná na všech úrovních a z ní také pochází funkcionální souvislost, jak jsme již zdůraznili. Obyčejně se však proti takové neměnné funkci stavějí struktury následující po sobě; ty jsou chápány z hlediska „diachronického" a mění se od jednoho vývojového stupně k druhému. Pro „Gestalt" je právě příznačné, že spojuje v jediný celek funkci a strukturu pod názvem „organizace" a že její zákony považuje za neměnné. Proto tvaroví psychologové na­hromadili pozoruhodné množství materiálu a snažili se ukázat, že vjemové struktury jsou stejné u malého dítěte, u dospělého člověka a vůbec u obratlovců všech kategorií. Podle nich jediný rozdíl mezi dítětem a dospělým záleží v relativní důležitosti ně­kterých společných faktorů organizace, např. blízkosti, ale sou­bor faktorů zůstává stejný a struktury, které z nich vyplývají, podléhají stejným zákonům.

Tvaroví psychologové také soustavně řešili známý problém vjemových konstant. Všimneme si zvláště dvou momentů v jejich postupu. Předně, podle nich konstanta, např. velikosti, neopra­vuje počáteční zkreslený počitek, spojený s vymezeným obrazem na sítnici, protože izolovaný počáteční počitek neexistuje a obraz na sítnici je pouze obyčejný článek v řetězu, jehož celkový obvod spojuje předměty s mozkem prostřednictvím příslušných nervo­vých procesů. Při hloubkovém vidění získává předmět svou sku­tečnou velikost bezprostředně a přímo, prostě na základě zákonů organizace, které působí, že tato struktura je ze všech nejlepší. Za druhé, podle tvarových psychologů se vjemové konstanty ne­získávají učením, ale jsou dány v hotové podobě na všech vývojo-

vých úrovních, u zvířete a u kojence stejně jako u dospělého člo­věka. Zjevné výjimky, zjištěné experimentálně, se vysvětlují tím, že „vjemové pole" není vždycky dostatečně strukturované a že nejlepší konstanta se vyskytuje tam, kde zkoumaný jev je sou­částí celostní „konfigurace", jako je např. sled seřazených před­mětů.

Pokud jde o inteligenci, byl z tohoto hlediska podán pozoru­hodně jednoduchý její výklad, který by mohl - kdyby byl pravdi­vý - téměř přímo spojit vyšší struktury (a zejména „operační grupování", jak jsme je popsali) s nejelementárnějšími „formami" senzomotorickými a dokonce vjemovými. Všimneme si zvláště tří způsobů, jak byla tvarová teorie aplikována při studiu inteligen­ce, a to Koehlerem (inteligence senzomotorická), Wertheimerem (struktura sylogismu) a Dunckerem (akt inteligence vůbec).

Podle Koehlera se objevuje inteligence, když se vnímání přímo neprodlužuje v pohyby, kterými by se dalo dosáhnout cíle. Šim­panz v kleci se snaží dosáhnout na ovoce visící mimo dosah jeho ruky. K tomu potřebuje nástroj. Podle toho, jak bude nástroj uží­vat, lze definovat složitost inteligentní činnosti. V čem záleží ta­to činnost? Jestliže se opici dá k dispozici hůl a umístí se kdeko­li, hůl je vnímána jako indiferentní předmět. Když ji položíme rovnoběžně k paži šimpanze, ihned ji vidí jako možné prodlouže­ní své ruky. Hůl, která byla do té chvíle neutrální, nabyla tak vý­znamu, protože byla začleněna do celostní struktury. Pole se te­dy „restrukturovalo" a právě těmito náhlými restrukturacemi se podle Koehlera vyznačuje akt inteligence. Přechod od horší k lep­ší struktuře je podstatou porozumění, které je prostým pokračo­váním vnímání, i když zprostředkovaným a nepřímým.

Stejný princip vysvětlování najdeme u Wertheimera v jeho „gestaltistickém" výkladu sylogismu. Vyšší premisa je „forma" podobná vjemové struktuře. „Všichni lidé" je tak souborem, kte­rý si představujeme uprostřed souboru „smrtelných bytostí". Po­dobně tomu je s nižší premisou: „Sokrates" je jedinec uprostřed kruhu „lidí". Operace, kterou se vyvodí z těchto premis závěr, „tedy Sokrates je smrtelný", je prostě restrukturací celku, k níž dojde tím, že zmizí prostřední kruh (lidé), když se jeho obsah za­sadí do velkého kruhu (smrtelné bytosti). Usuzování je tedy no-

vou „centrací". „Sokrates" je jakoby vyňat ze středu třídy „lidí" a zasazen do středu třídy smrtelných bytostí. Sylogismus tedy pod­léhá bez omezení obecné organizaci struktur. V tom se podobá restrukturacím typickým pro praktickou inteligenci Koehlera, ale probíhá v mysli, ne v činnosti.

Duncker zkoumá souvislost mezi takovýmto náhlým pochope­ním (Einsicht neboli inteligentní restrukturací) a zkušeností, aby zasadil poslední ránu asocianistickému empirismu, s nímž se pojem Gestalt principiálně rozchází. Za tím účelem analyzuje různé problémy inteligence a všude zjišťuje, že v uvažování zku­šenost má jen vedlejší význam. Zkušenost má v myšlení smysl jen ve spojení s aktuální organizací. Aktuální organizace, tj. struktury daného pole, determinuje využití minulých zkušenos­tí, ať už tím, zeje činí zbytečnými, nebo tím, že určuje vyvolání a použití vzpomínek. Usuzování je tak „bojem, který si kuje vlast­ní zbraně". Všechno se v něm dá vyložit zákony organizace, kte­ré jsou nezávislé na minulosti jedince a které zabezpečují bytost­nou jednotu struktur na každé úrovni, od elementárních vjemo­vých tvarů až k tvarům nejvyššího myšlení.

Kritika tvarové teorie

Nelze popírat, že popisy, které provedla tvarová psychologie, jsou zcela správné. Povaha „totality", kterou se vyznačují duševní struktury jak vjemové, tak rozumové, existence a zákony „dobré­ho tvaru", redukce strukturálních přeměn na formy rovnováhy atd. jsou ospravedlněny četnými experimentálními pracemi, tak­že tyto pojmy získaly domovské právo v celé současné psycholo­gii. Zvlášť oprávněný je způsob analýzy, který záleží v důsled­ném vyjadřování faktů pojmy celostního „pole", protože redukce na atomistické elementy vždy porušuje jednotu skutečnosti.

Jestliže však „zákony organizace" nejsou odvozeny jen z psy­chologie a biologie, ale zcela obecných „fyzikálních forem"" - a to

¹⁽ „Fyzikální formy" mají podle Koehlera stejné postavení vzhledem k dušev­ním strukturám, jako mají věčné ideje u Russella vzhledem k pojmům ne­bo apriorní rámce vzhledem k živé logice.

je nutno si dobře uvědomovat - pak jazyk totalit je pouze způsob popisu a pro existenci celostních struktur se musí hledat výklad, který vůbec není dán ve faktu samotné totality. To jsme uznali pro naše vlastní „grupování" a musíme to rovněž připustit pro elementární „tvary" nebo struktury.

Všeobecné a dokonce „fyzikální" existence „zákonů organiza­ce" zahrnuje přinejmenším - a teoretikové v tvarové psychologii to sami tvrdí - jejich neměnnost během duševního vývoje. Zá­kladní otázkou pro ortodoxní tvarovou teorii (budeme se zde za­bývat jen touto ortodoxní školou, ale musíme upozornit, že jistý počet rozvážnějších přívrženců tvarové psychologie, např. Gelb a Goldstein, odmítl hypotézu „fyzikálních forem") je tedy otázka tr­valosti určitých podstatných forem organizace, zvláště vjemo­vých konstant, během duševního vývoje.

V tomto základním bodě můžeme snad tvrdit, že za daného stavu našeho vědění skutečnosti stojí proti takovéto tezi. Ne­chceme tu jít do podrobností, ale musíme uvést, aniž bychom opouštěli oblast dětské psychologie a konstanty velikostí, těchto několik poznámek:

1. H. Frank ^x)se domníval, že zjistil konstantu velikosti u dětí
ve věku 11 měsíců. Technika jeho pokusů však byla kritizována
(Beyrl), ale i kdyby zjištěný fakt byl zhruba správný, vil měsí­
cích senzomotorická inteligence je už značně vyspělá. E. Bruns­
wick a Cruikshank zjistili postupný vývoj této konstanty během
prvních šesti měsíců.

2. S Lambercierem jsme provedli na dětech od 5 do 7 let ně­
které pokusy, v nichž byly srovnávány (ve dvojicích) výšky vní­
mané do hloubky, a z nich jsme mohli osvětlit faktor, k němuž
experimentátoři nepřihlíželi. V každém věku se vyskytuje „sou­
stavná chyba měřítka", tj. element zvolený za měřítko je nad­
hodnocován v poměru k měřeným veličinám právě proto, že se
jím provádí měření, a to ať je umístěn v hloubce, nebo vpředu.
Tato soustavná chyba pokusné osoby spojená s odhadováním do
hloubky může působit zjevnou (a klamnou) konstantu. Když
jsme odečtli „chybu měřítka", naše pokusné osoby ve věku od 5

^D Psychologische Forschung, VII, 1926, s. 137-154.

do 7 let v průměru značně podceňovaly velikosti do hloubky, kdežto dospělí lidé v průměru dospívají k „superkonstantě".¹)

3. Burzlaff,²' který rovněž zjistil věkové změny při srovnávání
dvojic, se domníval, že lze podržet „gestaltistickou" hypotézu
o konstantnosti velikosti v případě, kdy srovnávané elementy
jsou zahrnuty do celostní „konfigurace", a hlavně když jsou seřa­
zeny. Na naši žádost se Lambercier v přesných pokusech znovu
zabýval touto otázkou srovnávání řad v hloubkovém vidění³⁾ a
mohl ukázat, že konstanta relativně nezávislá na věku existuje
jen v jediném případě (v tom, který zkoumal právě Burzlaff), kdy
měřítko je rovné prostřednímu ze srovnávaných elementů. Jest­
liže naproti tomu zvolíme měřítko znatelně větší nebo menší, po­
zorujeme soustavné poruchy. Nyní je zřejmé, že konstanta střed­
ního členu je působena jinými příčinami než konstanta hloubko­
vá. Výjimečná poloha uprostřed zajišťuje jeho neměnnost
(střední člen je podceňován vzhledem ke všem členům pod sebou,
a z toho vyplývá jeho stálost). Když byly změřeny všechny ostat­
ní členy, i zde se ukázalo, že u dítěte neexistuje specifická hloub­
ková konstanta, ale s věkem lze pozorovat pozoruhodný vzrůst
regulací, které k ní směřují.