Závěr

Rytmy, regulace a grupování

Inteligence se vcelku jeví jako struktura vtiskující určité formy kontaktům mezi subjektem (nebo subjekty) a objekty blízkého nebo vzdáleného okolí. Její originálnost záleží hlavně v povaze forem, které za tím účelem vytváří.

Sám život je už „tvůrcem forem", jak pravil Brachet.¹¹ Tyto biologické „formy" jistě jsou formami organismu, každého jeho orgánu a materiálních výměn s prostředím, které jsou orgány za­jišťovány. Jak se objeví instinkt, anatomicko-fyziologické formy jsou provázeny funkcionálními výměnami, tj. „formami" chování. Instinkt je pouze funkcionálním prodloužením struktury orgánů. Zobák datla se prodlužuje v instinkt proklepávání, hrabavá tla­pa v instinkt hrabání. Instinkt je logika orgánů a z toho důvodu dosahuje takových způsobů chování, které by na úrovni vlast­ních operací často vyžadovaly zázračné inteligence, i když „for­my" se tu mohou zdát na první pohled analogické (např. při hle­dání předmětu mimo vjemové pole a v různých vzdálenostech).

Jinými „formami" jsou zvyk a vnímání, jak zdůraznila tvarová teorie, když objevila zákony jejich organizace. Příklad dalších „forem" poskytuje názorné myšlení. Operační inteligence, jak jsme stále viděli, se vyznačuje pohyblivými a zvratnými „forma­mi", jež tvoří grupy a grupování.

Chceme-li začlenit výsledky naší analýzy myšlenkových ope­rací do biologických úvah, z nichž jsme vyšli (v kap. I), musíme na závěr nalézt místo operačních struktur v množině možných

' Z tohoto hlediska asimilační schémata, která řídí vývoj inteligence, se dají srovnávat s „organizátory", které zasahují do vývoje embryologického.

„forem". Operační akt se může svým obsahem značně podobat aktu názornému, aktu senzomotorickému nebo vjemovému ba dokonce aktu instinktivnímu. Např. geometrický obrazec může být výsledkem logické konstrukce, předoperačního názoru, vní­mání, automatizovaného zvyku a nakonec i stavitelského in­stinktu. Rozdíl mezi různými úrovněmi tedy nezáleží v obsahu, tj. ve „formě" jaksi zhmotněné, kterou je výsledek aktu,¹⁾ ale ve „formě" aktu samotného a v jeho postupné organizaci. V reflexiv­ní inteligenci, která dosáhla své rovnováhy, tato forma je urči­tým „grupováním" operací. V jiných případech, od vnímání až po názorné myšlení, chování má formu seřízení, pomalejšího nebo rychlejšího (někdy téměř bezprostředního), které však vždy uží­vá „regulací". Instinktivní nebo reflexní chování je lešení relativ­ně dokončené, tuhé, z jednoho kusu, jehož činnost záleží v perio­dickém opakování neboli v „rytmech". Tak dostáváme pořadí zá­kladních struktur nebo „forem" vývoje inteligence: rytmy, regulace a grupování.

Organické nebo instinktivní potřeby, které tvoří motivy ele­mentárního chování (hlad, žízeň, sexuální pud apod.), jsou vskutku periodické, a patří tedy do struktury rytmu. Reflexní le­šení, která umožňují je uspokojovat a jsou spodní strukturou du­ševního života, tvoří, jak je dnes dostatečně známo, celostní sou­stavy, nevznikají sčítáním elementárních reakcí. Lokomoce dvounožce a hlavně čtvernožce (jejíž organizace podává podle Grahama Browna doklad celostního rytmu, který ovládá a do­konce předchází rozrůzněné reflexy), složité sací reflexy u novo­rozeněte apod. až po impulzivní pohyby, příznačné pro kojencovo chování, fungují zřejmě rytmicky. Různé druhy zvířecího in­stinktivního chování, často velice specializované, jsou rovněž přesně sřetězené pohyby, které budí dojem určitého rytmu, pro­tože se opakují periodicky, ve stálých intervalech. Rytmus tedy charakterizuje procesy v hraniční oblasti mezi organickým a du­ševním životem. To platí i pro oblast elementárních vjemů a po-čitků. Měření čivosti prokazuje existenci primitivních rytmů,

¹⁾ Nutno podotknout, že právě na tuto vnější formu kladla tvarová psycholo­
gie mimořádný důraz, a to ji muselo přivést k zanedbávání genetické kon­
strukce.

které si subjekt vůbec neuvědomuje. Rytmus také nalézáme v základech každého pohybu, včetně těch pohybů, z nichž se skládá motorický zvyk.

Musíme se zmínit o struktuře rytmu, abychom začlenili inteli­genci do množiny živých „forem". Způsob skloubení, na němž se rytmus zakládá, elementárně už naznačuje, čím se stane sama zvratnost, charakterizující vyšší operace. Když studujeme spe­ciálně reflexní zpevňování a útlumy nebo vůbec sled pohybů ori­entovaných střídavě opačným směrem, vidíme, že schéma rytmu vždy vyžaduje tak či onak střídání dvou antagonických procesů, z nichž jeden probíhá ve směru A —> B a druhý v obráceném směru B —> A. Je pravda, že v soustavě regulací vjemových, ná­zorných nebo týkajících se pohybů, které jsou koordinovány v zá­vislosti na zkušenosti, existují také procesy orientované obráce­ným směrem, ale ty po sobě následují nepravidelně a jsou závis­lé na „přemístěních rovnováhy", vyvolávaných novou situací. Antagonistické pohyby příznačné pro rytmus naopak jsou regu­lovány jen vnitřním (a dědičným) lešením, jejich pravidelnost je tedy mnohem strnulejší a z jednoho kusu. Ještě větší je rozdíl mezi rytmem a „inverzními operacemi" zvratného myšlení, které jsou záměrné a spojené s mnohem složitějšími kombinacemi „grupování".

Dědičný rytmus tak zabezpečuje jakési zachování forem chová­ní, které přitom mohou být složité a dokonce relativně pružné (str­nulost instinktů byla přeceňována). Zachování periodických sché­mat patřících do vrozeného lešení svědčí o tom, že vůbec nedochá­zí k diferenciaci mezi asimilací předmětů do aktivity subjektu a akomodací této aktivity k možným změnám ve vnější situaci.

Jakmile dochází k učení na základě zkušenosti, diferencuje se akomodace a v souvislosti s tím elementární rytmy se integrují do rozsáhlejších soustav, které už nejsou pravidelně periodické. V té době se naopak objevuje druhá obecná struktura, která je pokračováním počáteční periodičnosti, a záleží v regulacích.¹'

Mluvíme zde ovšem o regulacích strukturálních, a nikoli o regulacích ener­getických, které podle P. Janeta a dalších psychologů charakterizují citový život na týchž úrovních.

S nimi jsme se už setkávali od vnímání až po předoperační ná­zorné myšlení. Např. vjem je vždy celostní soustava vztahů a lze ho chápat jako určitou okamžitou rovnováhu mnoha elementár­ních senzorických rytmů, vzájemně různým způsobem spojených nebo interferujících. Tato soustava směřuje k sebezachování jako totalita, dokud se vnější data nezmění. Jakmile však dojde ke změně, akomodace k novým datům má za následek „přemístění rovnováhy". Tato přemístění však nejsou neomezená a obnovení rovnováhy, k němuž dochází vlivem asimilace k starším vjemo­vým schématům, svědčí o tendenci reagovat opačným směrem, než působí vnější změny.^1} Dochází tedy k regulaci, k zásahu an-tagonických procesů, které lze srovnávat s procesy, projevujícími se už v periodických pohybech. Nyní však jev probíhá na vyšším stupni, mnohem složitějším a rozsáhlejším, a nemusí se periodic­ky opakovat.

Tato struktura, vyznačující se regulacemi, se nevyskytuje jen ve vnímání. Setkáváme se s ní též v „opravách" motorického uče­ní. Obecně celý senzomotorický vývoj včetně senzomotorické in­teligence na různých úrovních svědčí o analogických soustavách. Jen v jednom výjimečném případě (přemístění ve vlastním slova smyslu, s návraty a oklikami) tato soustava téměř dosahuje zvratnosti, ale s omezeními, o nichž jsme už mluvili. V obecných případech však regulace, ačkoli mírní a opravuje rušivé změny, a tak probíhá v opačném směru než dřívější transformace, nedosa­huje úplné zvratnosti, protože ještě nevznikl plný soulad mezi asimilací a akomodací.

Na rovině vznikajícího myšlení názorné centrace a egocentris-mus příznačný pro vztahy, které se postupně vytvářejí, udržují myšlení ve stavu nezvratnosti, jak jsme viděli (v kap. V), když jsme pojednávali o nezachování. Názorné transformace jsou „kompenzovány" jen souhrou regulací, které uvádějí pozvolna v soulad duševní asimilaci a akomodaci, a tak samy zajišťují hladký průběh neoperačního myšlení během tápání ve vnitřní představové oblasti.

Srov. např. Delboeufův klam, citovaný na str. 73.

Je snadno patrné, že tyto regulace - jejichž různé typy se tak vrství od vjemů a elementárních zvyků až k prahu operací — sa­my povstávají dosti plynule z původních „rytmů". Připomeňme nejdříve, že první učení, k němuž dochází hned po stadiu nepod­míněných reflexů, má už podobu rytmu. „Kruhové reakce", které nalézáme u prvních zvyků, získávaných aktivně, záležejí v opa­kování zřetelně periodickém. Měření, která byla prováděna s vnímáním velikostí a složitých tvarů (a nikoli jen s absolutní či-vostí), ukazují rovněž na existenci neustálých kolísání kolem da­ného bodu rovnováhy. Na druhé straně můžeme předpokládat, že se vyskytují v celostní regulovatelné soustavě analogické slož­ky, jako jsou ty, které determinují střídavé a antagonistické fáze rytmu (A —> B a B —> A), ale v tom případě vystupují současně, v okamžité vzájemné rovnováze, a žádná z nich nenabývá střída­vě vrchu nad druhou. Proto když je jejich rovnováha porušena, nastává „přemístění rovnováhy" a objevuje se tendence klást od­por vnějším změnám, tj. „zmírňovat" vyvolanou přeměnu (jak se říká ve fyzice, když se mluví o známých mechanismech, popsa­ných Le Chátelierem). Když složky činnosti tvoří statické celost­ní soustavy, lze si představit, že pohyby orientované ve vzájem­ně opačném směru (jehož střídání vedlo k odlišným, po sobě jdoucím fázím rytmu) se synchronizují a stávají elementy rovno­váhy systému. Dojde-li k vnější změně, rovnováha se přesunuje, neboť se zdůrazní jedna z příslušných tendencí, ale tento důraz je dříve či později omezován zásahem tendence opačné. Právě to­to obracení směru zde definuje regulaci.

Nyní lze chápat povahu zvratnosti v operační inteligenci a způsob, jak inverzní operace grupování povstávají z regulací ne­jenom názorných, ale i senzomotorických a vjemových. Reflexní rytmy nejsou v celém svém průběhu zvratné, jsou orientovány přesným směrem. Vykonat pohyb (nebo komplex pohybů), zasta­vit se, vrátit se k východisku a opakovat pohyb ve stejném smě­ru, to jsou jejich postupné fáze. Jestliže fáze návratu (nebo anta-gonistická fáze) obrací směr počátečních pohybů, není to pouhá druhá činnost se stejnou hodnotou jako pozitivní fáze, ale opako­vání, které vyvolá novou činnost ve stejném směru. Přesto však antagonistická fáze rytmu je východiskem pro regulaci, a nadto

pro „inverzní operace" inteligence. Lze si dokonce každý rytmus představit jako soustavu střídavých regulací, spojených v jedi­nou totalitu následnosti. Regulace, která by tak byla produktem celostního rytmu - ale současnými složkami - charakterizuje chování sice ještě nezvratné, ale jeho zvratnost je ve srovnání se staršími formami chování na postupu. Už na úrovni vnímání in­verze klamu předpokládá, že jeden vztah (např. podobnost) získá převahu nad vztahem inverzním (rozdíl), začne-li inverzní vztah být nadmíru zesilován, a obráceně. V oblasti názorného myšlení je to ještě patrnější. Vztah, na který se pozornost neupíná, když se soustřeďuje na vztah druhý, začne naopak převládat nad tím­to druhým vztahem, jakmile chyba překročí určité hranice. De-centrace, pramen regulace, dospívá v tom případě k názornému ekvivalentu inverzních operací, hlavně když představové antici­pace a rekonstituce zvětší její rozsah a způsobí, že proběhne té­měř okamžitě, což se děje stále ve větší a větší míře na úrovni „rozčleněných názorných představ" (kap. V). Bude tedy stačit, aby se regulace vyvinula v úplné kompenzace (k tomu směřují právě rozčleněné názorné představy), a tím už vznikne operace. Operace nejsou nic jiného než soustavy transformací, které se koordinovaly a staly zvratnými, ať se vyskytují v jakékoli kombi­naci.

V nejkonkrétnějším a nejpřesnějším smyslu můžeme tedy operační grupování inteligence pokládat za „formu" konečné rov­nováhy, k níž ve svém vývoji směřují senzomotorické a předsta­vové funkce. Toto pojetí dovoluje postihnout hlubokou funkcio­nální jednotu duševního vývoje. Zároveň poukazuje na podstatné rozdíly mezi strukturami na různých etapách. Jakmile se dosáh­ne úplné zvratnosti, která je horní hranicí souvislého procesu, ale přitom má velmi odlišné vlastnosti od těch, které ji charakte­rizovaly v dřívějších vývojových fázích - protože znamená dosa­žení skutečné rovnováhy - agregáty, až dosud ztuhlé, se dají po­hyblivě skládat, a tím právě získávají svou stabilitu, protože v tom případě akomodace ke zkušenosti je ve stálé rovnováze, nezávisle na prováděných operacích, s asimilací, která se tím po­zvedá na úroveň nutné dedukce.

Rytmus, regulace a „grupování" tedy jsou tři fáze vývojového mechanismu, který spojuje inteligenci s morfogenetickou schop­ností samotného života a umožňuje mu uskutečňovat neomezené a zároveň rovnovážné adaptace, které se nedají realizovat v rovi­ně organické.